Prírodné vedy ho bavili vždy – výber vysokej bola samozrejmosť

Prírodné vedy ho bavili vždy – výber vysokej bola samozrejmosť

Jan (1989) vystudoval fyziku a chemii na Univerzitě Karlově v Praze, kde zejména poslední dva roky věnoval převážně výzkumu na Ústavu organické chemie a biochemie a to v oblasti výpočetní chemie. Po absolvování pokračuje jako doktorand v oblasti teoretické chemie na Ústavu Fritze Habera v Berlíně.

Kam si chodil na strednú školu?

Na osmileté gymnázium v patnáctitisícovém Českém Krumlově na jihu Čech.

Aké predmety ťa bavili na strednej?

Matematika a fyzika odjakživa, chemie až později a biologie jeden rok, kdy nás učila vysokoškolská profesorka. Informatika jen trochu, keďže to na naší škole nebyl nikdy úplně regulérní předmět.

Čomu si sa venoval popri škole?

Od dětství se se mnou táhly koníčky, ke kterým mě přitáhli rodiče, tedy kytara a volejbal. Kromě toho jsem hodně času strávil matematikou, chemií a fyzikou nad rámec toho, co se učilo ve škole, a v kontextu všelijakých předmětových soutěží. Tahle záliba vyústila v posledním ročníku v umístění ve zlatém pásmu na Mezinárodní fyzikální olympiádě. Jako samouk jsem se naučil trochu programovat v různých jazycích ale spíš na teoretické než praktické úrovni.

Prečo si sa rozhodol pre oblasť štúdia počas strednej školy alebo na vysokej?

V mém případě to nebylo úplně rozhodování, od mala mě bavily přírodní vědy a pokračování v jejich studiu dál na vysoké škole bylo téměř samozřejmostí. Jediná otázka byla, zda se věnovat fyzice nebo chemii. Nakonec padla volba, že vyzkouším oba dva obory a rozhodnu se za běhu, který z nich pustím.

Ako si si vybral univerzitu?

Nejprve jsem velmi krátce zvažoval zahraničí, ale nakonec jsem reálné uvažoval jen o Česku. Důvodem byl, myslím, hlavně nedostatek odvahy a představivosti. V případě fyziky nebylo velkého váhání, Matematicko-fyzikální fakulta nemá v Česku velmi konkurenci, co se čisté fyziky týče. U chemie se dalo vybírat mezi Přírodovědeckou fakultou na Univerzitě Karlově a „elitním“ oborem Chemie na VŠChT. Nakonec jsem ale zvolil UK, jelikož jsem měl za to, že bude jednodušší skloubit studium dvou různých fakult na jedné univerzitě.

Čo boli pozitíva a negatíva tvojho vysokoškolského štúdia?

Pozitiv bylo jednoznačně více. Nakonec jsem zůstal u studia jak fyziky, tak chemie, když jsem během prvního semestru zjistil, že zvládnu obě školy najednou. První dva roky jsem tak víceméně obětoval škole, a během nich jsem získal solidní základy v obou oborech, které se mi hodí dodnes. V druhém ročníku jsem si zapsal předmět z teoretické chemie pro čtvrťáky, což byla velmi šťastná spíše než vědomá volba, jelikož jeho profesor, úspěšný vědec, mě potom přivedl na Akademii věd a celkově uvedl do světa profesionální vědy. Počínaje třetím rokem jsem se potom víc a víc věnoval hlavně výzkumu a pro magisterské studium padla volba na obor na Přírodovědecké fakultě, o kterém jsem věděl, že mi dá dostatečný prostor pro vlastní výzkum. Vysokou školu jsem tak končil se dvěma články v kvalitních mezinárodních vědeckých časopisech a relativně dobrou představou o tom, jak věda funguje, co je dobrá věda, a kam se hlásit dál. Za zmínku stojí taktéž měsíční pobyt na Univerzitě v Pittsburghu u bývalého mentora mého mentora, kde jsem zanechal relativně dobrý dojem, což byl později možná rozhodující faktor v získání doktorandské pozice v Berlíně.

Za negativum se dá označit nezanedbatelné množství předmětů, které mi akorát sebraly čas a dali málo, či nic. Nutno ale říct, že takových nebylo mnoho. Za kladný nepovažuji ani fakt, že za mým relativně úspěšným studiem (z hlediska dalšího pokračování) stála často spíš štěstěna, než nějaká systémová práce univerzity. S tím souvisí další nedostatek, a sice absolutní absence jakéhokoli vzdělání v „ekosystému“ vědy – jak fungují granty, jak vzniká konsenzus o tom, co je dobrá věda a proč. Co se ve vědě považuje za etické a co ne. To vše jsou velmi důležité znalosti, ale na univerzitě bych se je nejen nedozvěděl, ale ani bych nezjistil, že je dobré je vědět. Jen vlastní zájem a rozhovory s mými mentory mi to umožnily. Nutno ale dodat, že tento nedostatek je celosvětovým problémem.

Čomu sa momentálne venuješ?

Pracuji jako doktorand na Ústavu Fritze Habera v Berlíně, kde se věnuji teoretické chemii, konkrétně popisu van der Waalsovských interakcí. Přes titul ze školy, která je ve světě relativně neznáma (Karlova Univerzita), jsem skončil ve špičkové skupině, která produkuje prvotřídní výzkum, takže skutečně nemůžu litovat, že jsem na studia zůstal v Česku. Ještě zmíním, že na ústavech, spadajících pod Společnost Maxe Plancka, doktorské studium sestává čistě z výzkumu, jakékoli přednášky, či další aktivity jsou na dobrovolné bázi.

Čo by si robil na strednej škole inak, ak by si bol stredoškolákom ešte raz?

Učil bych se poctivěji němčinu, dnes by se mi hodila. Jinak snad nic. Samozřejmě bych mohl vyjmenovat množství aktivit, které se z dnešního pohledu můžou zdát zbytečné, ale i ty člověka nějakým způsobem formují, takže kdo ví, jestli byly skutečně zbytečné.

Späť na príbehy